NÁVRAT NA HLAVNÍ STRÁNKU

KONEC TÉTO STRÁNKY

TRANSPOZICE

- z jedné tóniny do jiné

- mezi nástroji různých ladění




Část 1.



A) TRANSPOZICE NOT O URČITÝ INTERVAL

C Transpoziční tabulka, kterou uvádím zde , zde a zde poznámky a kterou jsem zhotovil pro případné zájemce, jednoduchým mechanickým způsobem umožní transponovat noty o určitý interval od výchozího tónu nahoru nebo dolů.


Příklad 1:
Tón C přetransponuj o velkou sextu nahoru.

Řešení:
V záhlaví svislého sloupečku vyber řádek s tónem C a o interval nahoru = (o i. + šipečka nahoru). Ve vodorovném záhlaví vyber sloupec v.6 (velká sexta).
Protnutím řádku a sloupečku získáme výsledný tón: je to tón A


Příklad 2:
Tón A přetransponuj o malou tercii dolů.

Řešení:
V záhlaví svislého sloupečku vyber řádek s tónem A a o interval dolů = (o i. + šipečka dolů). Ve vodorovném záhlaví vyber sloupec m.3 (malá tercie).
Protnutím řádku a sloupečku získáme výsledný tón: je to tón Fis


Příklad 3:
Tón Es přetransponuj o zvětšenou kvintu nahoru.

Řešení:
V záhlaví svislého sloupečku vyber řádek s tónem Es a o interval nahoru = (o i. + šipečka nahoru). Ve vodorovném záhlaví vyber sloupec zv.5 (zvětšená kvinta).
Protnutím řádku a sloupečku získáme výsledný tón: je to tón H





B) TRANSPOZICE NOT MEZI NÁSTROJI RŮZNÝCH LADĚNÍ

Transpoziční tabulka, kterou uvádím zde jednoduchým mechanickým způsobem umožní transponovat noty, psané v libovolné tónice, z nástroje jakéhokoliv ladění do jiného nástroje - opět jakéhokoliv ladění.

Návod k použití transpoziční tabulky:

Zadání:
Mám melodii "Já do lesa nepojedu", psanou pro A-klarinet v tónice Es-dur (v předznamenání 3 béčka). Melodie
v A-klarinetu: Es-G-B-B-Es-Es-B-B-As-As-F-F-Es-G-B- atd. Pomocí transpoziční tabulky ji přetransponuj pro hornu (lesní roh) v F-ladění.

Řešení:
V oblasti Zdrojový nástroj vyberu řádek pro nástroj v A-ladění. V oblasti Cílový nástroj vyberu sloupec pro nástroj v F-ladění.
Průsečík obou obsahuje v horní části informaci + 4#, tzn. že tónické předznamenání pro hornu bude mít o 4# více, než A-klarinet. Čili je-li melodie pro A-klarinet psaná v Es-duru, horna bude mít předznamenání s 1# v G-duru.
Průsečík dále obsahuje v dolní části informaci + v3, tzn. že melodii pro F-hornu budu transponovat o velkou tercii nahoru (- by znamenalo dolů). Horna bude tedy hrát tóny: G-H-D-D-G-G-D-D-C-C-A-A-G-H-D- atd.
Toť vše.




Část 2.

Logické úvahy, jak transponovat mezi dvěma nástroji různých ladění, (několik příkladů):

Transpozice z C nástroje (zdrojový nástroj - příčná flétna) do B nástroje (B-klarinet - cílový nástroj):
Zdrojová melodie je psána např. ve flétně, máme ji přetransponovat do cílového nástroje - B klarinetu. Jako srovnávací nástroj budeme brát nástroj v C-ladění, dohodli jsme se na klavíru. Zahraji-li na zdrojovém nástroji tón C, bude znít na srovnávacím klavíru také jako C. Zahraji-li na cílovém nástroji tón C, bude znít na klavíru jako tón B na černé klávese. Tzn. cílový nástroj zní o velkou sekundu níž, než klavír a také o velkou sekundu níž, než zdrojový nástroj. Aby tedy na cílovém nástroji zazněl tón stejně jako na zdrojovém nástroji, musím napsat pro cílový nástroj tón o velkou sekundu výše. Tzn. napíši-li do not pro B-klarinet tón D a zahraji ho, bude znít úplně stejně jako tón C zahraný na flétně (klavíru).
1. poznatek: takto jsem odvodil, že z C nástroje do B (z příčné flétny do B-klarinetu) budu po transpozici zapisovat noty melodie do B-klarinetu o velkou sekundu výše, než jsou psány ve zdrojovém partu (flétně).
2. poznatek - předznamenání: Nový zápis melodie v B-klarinetu o velkou sekundu výše vyžaduje v tomto cílovém partu v předznamenání o 2 kříže více, než bylo ve zdrojovém partu - flétně, (např. z C-duru (bez předznamenání) o velkou sekundu výše do D-duru (2 kříže), nebo z Es-duru (3 béčka) o velkou sekundu výše do F-duru (1 béčko).

Transpozice z B nástroje (B-klarinet - zdrojový nástroj) do C nástroje (příčné flétny - cílový nástroj):
Zdrojová melodie je psána v B-klarinetu, máme ji přetransponovat do cílového nástroje - C-flauty. Zahraji-li na zdrojovém nástroji tón C, bude znít na srovnávacím klavíru jako tón B. Zahraji-li na cílovém nástroji tón C, bude znít na klavíru zase jako C. Tzn. cílový nástroj zní o velkou sekundu výše, než zdrojový nástroj. Aby tedy na cílovém nástroji flétně zazněl tón stejně se zdrojem B-klarinetem, musím napsat pro flétnu tón o velkou sekundu níž, než je psán v partu klarinetu. Tzn. má-li zdrojový nástroj B-klarinet psán např. tón G, musím napsat do partu C-flétny tón F, aby tóny obou nástrojů zněly stejně.
1. poznatek: takto jsem odvodil, že z B nástroje do C (z B-klarinetu do C-flétny) budu zapisovat noty melodie ve flétně o velkou sekundu níž, než jsou psány ve zdrojovém partu (klarinetu).
2. poznatek - předznamenání: Nový zápis melodie o velkou sekundu níž vyžaduje v cílovém partu v předznamenání o 2 béčka více, než bylo ve zdrojovém partu. (např. z C-duru (bez předznamenání) o velkou sekundu níž do B-duru (2 béčka), nebo z Es-duru (3 béčka) o velkou sekundu níže do Des-duru (5 béček).

Transpozice melodie z B-klarinetu do Es-klarinetu:
Zahraji-li pro B-klarinet psaný tón C 2, bude znít na klavíru jako tón B 1, tzn. bude znít o velkou sekundu níž. Zahraji-li pro Es-klarinet psaný tón C 2, bude znít na klavíru jako Es 2, bude tedy znít o malou tercii výš nad tónem C 2. Mezi tónem C, hraným na oba klarinety je rozdíl znějícího intervalu čisté kvarty (B 1 - Es 2), tedy Es-klarinet zní o čistou kvartu výš, než B-klarinet. Aby tedy na cílovém Es-klarinetu zazněl tón stejně, jako na zdrojovém B-klarinetu, musím noty pro Es-klarinet psát o čitou kvartu níž, (nebo též o čistou kvintu výš), než jsou psány noty pro B-klarinet. Tzn. má-li zdrojový nástroj B-klarinet psán v partu např. tón G 1, musím napsat do partu pro Es-klarinet tón o kvartu níž (tón o kvintu výš) - tón D 1. Pak budou tóny obou nástrojů znít stejně.
1. poznatek: takto jsem odvodil, že z B-klarinetu do Es-klarinetu budu zapisovat noty melodie o čistou kvartu níž, (o čistou kvintu výš), než jsou psány ve zdrojovém partu B-klarinetu.
2. poznatek - předznamenání: Jelikož cílový Es-klarinet zní o čistou kvartu výš, než B-klarinet, nová tónina pro cílový Es-klarinet musí ležet o čistou kvartu níž, než tónina B-klarinetu. Byla-li tedy např. tónina B-klarinetu C-dur (bez předznamenání), tak nová tónina Es-klarinetu musí být o čistou kvartu níž, tzn. G-dur (1 křížek) Nebo hraje-li B-klarinet v psaném Es-duru (3 béčka), Es-klarinet bude hrát v tónině o kvartu níž, tzn. v B-duru (2 béčka). Čili při transpozici z B-klarinetu do Es-klarinetu má Es-klarinet v tónině o 1 kříž více, než B-klarinet.

Transpozice melodie z Es-klarinetu do B-klarinetu:
Zahraji-li pro Es-klarinet psaný tón C 2, bude znít na klavíru jako tón Es 2, tzn. bude znít o malou tercku výše. Zahraji-li pro B-klarinet psaný tón C 2, bude znít na klavíru jako B 1, bude tedy znít o velkou sekundu níž. Mezi tónem C, hraným na oba klarinety je rozdíl intervalu čisté kvarty (B 1 - Es 2), tedy cílový B-klarinet zní o čistou kvartu níže, než zdrojový Es-klarinet. Aby tedy na cílovém B-klarinetu zazněl tón stejně, jako na zdrojovém Es-klarinetu, musím noty melodie pro B-klarinet psát o čitou kvartu výše, než jsou psány noty pro Es-klarinet. Tzn. má-li zdrojový nástroj Es-klarinet psán v partu např. tón G 1, musím napsat do partu cílového B-klarinetu tón o kvartu výš - tzn. tón C 2. Pak budou tóny obou nástrojů znít stejně.
1. poznatek: takto jsem odvodil, že z Es-klarinetu do B-klarinetu budu zapisovat noty melodie o čistou kvartu výš, než jsou psány ve zdrojovém partu Es-klarinetu.
2. poznatek - předznamenání: Jelikož cílový B-klarinet zní o čistou kvartu níže, než Es-klarinet, nová tónina pro cílový B-klarinet musí ležet o čistou kvartu výš, než tónina Es-klarinetu. Byla-li tedy např. tónina Es-klarinetu C-dur (bez předznamenání), tak nová tónina B-klarinetu musí být o čistou kvartu výše, tzn. F-dur (1 béčko) Nebo hraje-li Es-klarinet v psaném Es-duru (3 béčka), B-klarinet bude hrát v tónině o kvartu výš, tzn. v As-duru (4 béčka). Čili při transpozici z Es-klarinetu do B-klarinetu má B-klarinet v tónině o 1 béčko více, než Es-klarinet.

Transpozice melodie z A-klarinetu do B-klarinetu:
Zahraji-li pro A-klarinet psaný tón C 2, bude znít na klavíru jako tón A 1, tzn. bude znít o malou tercku níže. Zahraji-li pro B-klarinet psaný tón C 2, bude znít na klavíru jako B 1, bude tedy znít o velkou sekundu níž. Mezi tónem C, hraným na oba klarinety je rozdíl malé sekundy (A 1 - B 1), tedy cílový B-klarinet zní o malou sekundu výš, než zdrojový A-klarinet. Aby tedy na cílovém B-klarinetu zazněl tón stejně, jako na zdrojovém A-klarinetu, musím noty melodie pro B-klarinet psát o malou sekundu níže, než jsou psány noty v A-klarinetu. Tzn. má-li zdrojový nástroj A-klarinet psán v partu např. tón G 1, musím napsat do partu cílového B-klarinetu tón o malou sekundu níž - tzn.
tón Ges 1. Pak budou tóny obou nástrojů znít stejně.
1. poznatek: takto jsem odvodil, že z A-klarinetu do B-klarinetu budu zapisovat noty melodie o malou sekundu níž, než jsou psány ve zdrojovém partu A-klarinetu.
2. poznatek - předznamenání: Jelikož cílový B-klarinet zní o malou sekundu výš, než A-klarinet, nová tónina pro cílový B-klarinet musí ležet o malou sekundu níž, než tónina A-klarinetu. Byla-li tedy např. tónina A-klarinetu C-dur (bez předznamenání), tak nová tónina B-klarinetu musí být o malou sekundu níž, tzn. H-dur (5 křížů) Nebo hraje-li A-klarinet v psaném Es-duru (3 béčka), B-klarinet bude hrát v tónině o malou sekundu níž, tzn. v D-duru (2 kříže). Čili při transpozici z A-klarinetu do B-klarinetu, má B-klarinet v tónině o 5 křížů více, než A-klarinet.

Transpozice melodie z F-lesního rohu do Es-alt saxofonu:
Zahraji-li pro F-lesní roh psaný tón C 2, bude znít na klavíru jako tón F 1, tzn. bude znít o čistou kvintu níže. Zahraji-li pro Es-alt saxofon psaný tón C 2, bude znít na klavíru jako Es 1, bude tedy znít o velkou sextu níž. Mezi psaným tónem C 2, hraným na lesní roh a na alt ságo je rozdíl velké sekundy (znějící Es 1 na ságo a F 1 na hornu), tedy cílový alt saxofon zní o velkou sekundu níže, než zdrojová F-horna. Aby tedy na cílovém alt saxofonu zazněl tón stejně, jako na zdrojovém F-lesním rohu, musím noty melodie pro alt saxofon psát o velkou sekundu výše, než jsou psány noty v F-horně. Tzn. má-li zdrojový nástroj F-horna psána v partu např. tón G 1, musím napsat do partu cílového alt saxíku tón o velkou sekundu výš - tzn. tón A 1. Pak budou tóny obou nástrojů znít stejně.
1. poznatek: takto jsem odvodil, že z F-lesního rohu do Es-alt saxofonu budu zapisovat noty melodie o velkou sekundu výš, než jsou psány ve zdrojovém partu lesního rohu.
2. poznatek - předznamenání: Jelikož cílový alt saxofon zní o velkou sekundu níž, než F-horna, nová tónina pro cílový alt saxofon musí ležet o velkou sekundu výše, než tónina lesního rohu. Byla-li tedy např. tónina lesního rohu C-dur (bez předznamenání), tak nová tónina alt saxofonu musí být o velkou sekundu výš, tzn. D-dur (2 kříže) Nebo hraje-li lesní roh v psaném Es-duru (3 béčka), alt saxofon bude hrát v tónině o velkou sekundu výše, tzn. v F-duru (1 béčko). Čili při transpozici z F-lesního rohu do Es-alt saxofonu, má alt saxofon v tónině o 2 kříže více, než lesní roh.


Těmito logickými úvahami o transpozici mezi různými hudebními nástroji můžete sami odvodit transpoziční tabulku, uvedenou v části 1 na této stránce.


Část 3.

Transpozice za použití hudebního nástroje v hlavě:

V 1. části jsem uvedl transpoziční tabulku, použitím které může uživatel jednoduše mechanicky a bez nutnosti logického přemýšlení transponovat melodii z jednoho nástroje do druhého.
V 2. části jsou uvedeny logické úvahy, pomocí kterých lze tabulku sestrojit a které může při transpozici používat ten, kdo rád v hudbě používá svoji hlavu k logickým pochodům a nerad se omezuje na šablony, které jsou již někým vytvořené. Nicméně, i tyto logické postupy, uvedené v části 2., jsou náročnější z hlediska časového zpracování myšlenek v hlavě a např. při improvizaci, kdy není čas na nějaké zdlouhavé přemýšlení o intervalech, jsou v podstatě tyto úvahy nepoužitelné.



V této 3. části chci uvést informaci o metodě, která dle mého názoru, na rozdíl od metod uvedených v částech 1. a 2., je jiná, nejdokonalejší, nejrychlejší, nejideálnější. Dá se využívat nejen při transpozici, ale využívá se zejména při improvizaci.

Tato metoda předpokládá, že máte ve své hlavě svůj funkční hudební nástroj. Při vlastní operaci transpozice ho využiji tak, že si z not zdrojového partu přečtu - myšleno přehraji v hlavě melodii, třeba jen jednoho taktu a zapamatuji si ji. Tento kousek melodie při jejím opětovném přehrávání pak zapisuji do not cílového nástroje, v jiné tónice. Tak postupuji kousek po kousku, až přepíši noty celé skladby. Toť vše.
Čili postupujete principielně stejně, jako když vám paní učitelka dá za domácí úkol přeložit z angličtiny do češtiny z knihy stránku textu a přepsat ji do sešitu. Pracujete tak, že přečtete kousek - v hlavě přeložíte - zapíšete. A tak pořád dokola.

Tato metoda, na rozdíl od předchozích dvou, má výhody v tom, že je (možná několikrát) rychlejší, elegantnější, možná se u toho i bavíte, že se při tomto způsobu tak duševně nevyčerpáte, jako při nezáživném a unavujícím odpočítávání intervalů mezi notami, jako v částech 1. a 2. Prostě - v jednoduchosti je síla.


Jelikož při metodách v částech 1. a 2. mechanicky odpočítáváte intervaly v podstatě u každé noty, je zde dle mého názoru i větší pravděpodobnost vzniku chyb, než při metodě uvedené v části 3.

Čili pokud bych se na to podíval svým subjektivním pohledem, (už vůbec nechci přesvědčovat, že mám pravdu), řekl bych, že transponování metodami, uvedených v částech 1. a 2., (založených v podstatě na mechanickém odpočítávání, zjišťování či přeříkávání si intervalů), jsou, řekněme, obdobný způsob řešení problému. Transponování metodou, jež je uvedena ve 3. části a je založena na přehrávání si melodie v hlavě a následném zapsání, bych zařadil na odlišný hudebně - intelektuální způsob řešení. Kdo je schopen používat metodu 3., intervaly v podstatě nezjišťuje odpočítáváním na prstech, ale zjišťuje je poslechem při čtení melodie. (To je výraz, že? Poslechem při čtení!). Je to vlastně o tom, zvládnout nauku o intonaci, následně o harmonii a to tak, abyste obojí slyšeli v hlavě.

Možná ještě trochu jinak: Čtu noty - část melodie v dané tónice D-dur tvoří třeba osminové tóny D-G-A-H-D-H. Nečtu ty noty jako tóny D-G-A-H-D-H, z toho nezískám žádnou hudební informaci. Čtu je - mozek je hned převádí - jako prima, kvarta, kvinta, sexta, oktáva a sexta. Jelikož na základě zkušeností vím a slyším, jak zní tyto intervaly vzhledem k základnímu tónu tónického akordu, hned se mi pod těmito zvuky tónů, spojených horizontálně do melodie, současně také zvukově vykresluje harmonie, v tomto případě durová subdominantní. Což je akord G-dur. Přižemž tón A (kvinta v tónickém akordu) je průchozí tón v subdominantním akordu.

Čili jako v jiných oblastech lidské činnosti, tak i zde platí závěr, (snad mi to prominete, když to řeknu na tvrdo), že když dělám nějakou činnost a nerozumím tomu, obvykle jsem omezen tím, že jsem schopen používat pouze některé pracovní nástroje, a obvykle jsou to ještě jako na potvoru pouze ty, které jsou pracnější. Naopak, když věci rozumím, nabídka pracovních nástrojů, kterými mohu problém řešit, se mě rozšíří a mohu si vybrat a dovolit si použít ty pracovní nástroje, které řeší problém jednodušeji, intuitivně, efektivněji a přímo. Čili, jednoduchost si může dovolit většinou pouze ten, který problému rozumí. Ten, který do problému tak dobře nevidí, obvykle musí volit ke zpracování problému nástroje pracnější a mechanické, které třeba sice také vedou k cíli, ale oklikou, zbytečně přes mezistupně. Ale to je stará známá pravda, která platí nejenom v hudbě, ale v různých oblastech lidského konání.

Pod pojmem mechanický pracovní nástroj, konkrétně v hudbě, nemyslím hmotnou věc, kterou mohu uchopit do ruky. Myslím tím "návod k použití", který polopaticky říká - dělej to tak a tak. Nevysvětluje ovšem, proč to tak dělat, neinformuje o souvislostech a logice problému.

Takže, jak se říká - suma sumárum - jednoduchost je něco jiného, než jednoduchost. Proto já rozlišuji na jedné straně jednoduchý melodický nápad a na druhé straně jednoduchý melodický nápad. Ten první může býti o ničem a ten druhý může býti skvělý. Myslím si, že dnes tak často používané přísloví, že v jednoduchosti je síla, má v mnoha případech, alespoň v hudbě, neopodstatněné použití. Někdy tam ta síla v té jednoduchosti prostě není.

Pro lepší názornost bych třeba mohl dosadit místo slova "síla" slovo "inteligence". Pak bude možná markantnější, když spojím do souvislostí dvě slova - jednoduchost a inteligence, které jsou přítomné v melodii. Jde to vůbec k sobě, toto spojení? Samozřejmě že jde, když se chce. Jednoduchost není primitivnost či banálnost. Ale dost často se tvoření v hudbě dělá z různých jiných důvodů, jenom ne z důvodu ctění tohoto spojení a pak už tam ta souvislost mezi jednoduchostí a inteligencí není. Zůstává už většinou jenom ta jednoduchost.

ZAČÁTEK TÉTO STRÁNKY

Část 1: Transpoziční tabulka
Část 2: Logické úvahy, jak transponovat
Část 3: Využití svého hudebního nástroje v hlavě k transpozici

NÁVRAT NA HLAVNÍ STRÁNKU


Poslední aktualizace: 17.03.2005