5.září 2004 jsem měl možnost shlédnout a poslechnout luhačovický saxofonový orchestr, složený ze samých dívek, asi věku základní školy až střední školy. Celkem pro nás netypické. Děvčata hrála na alt a tenor saxofony. Soprán a baryton tam nikde nebyl, možná si na to holky netroufly, možná zde hrála roli velikost, ale i vyšší cena nástroje. Zajímavé.
Snad bych jenom okomentoval výkon jedné dívenky, 16 let, která jako jediná mě upoutala svojí vyjímečností. Hrála na tenor saxofon - a nejenom na něj. Musím říci, že jsem jejím výkonem zůstal ohromen. To bylo úplně něco jiného než u ostatních a myslím, že mnoho barových a jiných saxofonistů to nezahraje s takovou krásou, elegancí a muzikálností, jako ona. Při jejich sólových projevech mě úplně běhal příjemný mráz po zádech. Její intonace byla velmi dobrá, co občas (lehce) nenasadila přesně, to instinktivně doladila. Frázování bylo tvořeno s přirozenou živelností, jak tu hudbu cítila, jako od zaběhlého jazzmana. Melodii volně obohacovala prvky improvizace. Bylo vidět, že hudbu má v hlavě dost dobře srovnanou.
Barva tónu - nebyl to takový ten tupý, tvrdý, rovný, přidušený, huhňavý a mečivý jednoduchý saxofonový tón, jako když někde houká větrák na silu, který je typický zejména pro české kovové hubičky, nedej bože ještě navíc v kombinaci s plátkem značky Amati. Barva jejího tónu byla její vlastní, osobitá, vysoce kultivovaná, plná, s příjemným zabarvením, variabilní - dokázala s tónem pracovat, udělat ho měkký, ostrý, prostě vytvářet jím různé nálady, pocity, i po dynamické stránce.
Musím říci, že co se této dívenky týče, poznal jsem o co jde, vlastně ještě před vystoupením souboru, kdy účinkující dívky ladily. (Sice ladily na jeden tón, ostatně jako to dělá většina muzikantů, což já u dechových nástrojů neuznávám a ještě navíc na elektronickou ladičku, ale budiž. Bez ní by se takové množství saxofonů těžko slaďovalo).
Udělal jsem si mnoho desítek fotek. Po vystoupení jsem s touto dívkou chvíli hovořil, to prostě nešlo odejít jen tak. Akorát mě mrzí, že jsem se jí zapomněl zeptat, jaký používá nástroj, hubičku a plátek. Nevím, jakou měla značku saxofonu, (to jsem z fotek nezjistil, řekl bych, že měla nějaký starší saxofon), ale v první řadě záleží na hubičce - tu měla asi kvalitní, (odhaduji možná Selmer nebo Lawton). Vždycky se na to ptám, když mě muzikant zaujme.
Pokud budete mít možnost, běžte si tento orchestr poslechnout. Je to zajímavé a poctivě připravené. Tuto nenápadnou a skromnou dívenku, drobnějšího vzrůstu, ale velkého talentu, poznáte. Až vám začne hrát sólo na tenor saxofon, tak ji určitě poznáte.
Charlie