Jednoduchý jazyk
Staccato se dá hrát jednoduchým jazykem, dvojitým jazykem a též trojitým jazykem. Ostré s. se jednoduchým jazykem v lidové hudbě vyslovuje hláskou "|t-t-t-t|" nebo "|ta-ta-ta-ta|" , nebo třeba i s jinou samohláskou. Naopak v taneční hudbě, nebo dokonce ve swingu by osminky neměly být ostré. To se neshoduje s typem této hudby. Její tóny by měly být měkké, pružné, na jejich vyslovování se tudíž používá měkčí hláska "|da-da-da-da|" .
Jednoduchý jazyk, alespoň co vím, používá většina muzikantů dechařů a klarinetisté v podstatě všichni. Dle mého subjektivního názoru je jednoduchý jazyk v rychlém tempu náročný na "práci" - na výdej energie. Jazyk (v puse) musí být pružný, ohebný, rychlý, ostrý, nesmí být u svého kořene v krku líný, křečovitý. Musí při hraní rychle kmitat. A to je právě schopnost, kterou nemám.
Když jsem hrál v kapele asi 2 roky, s tím mým špatným staccatem, hraným jednoduchým jazykem, který ne a ne za žádnou cenu rozhýbat, situace se začala povážlivě vyhrocovat. Z klarinetů to správné s. prostě musí být slyšet. Začal jsem si uvědomovat, že buď s. začnu hrát dobře, nebo nemohu dále v kapele existovat. Jelikož jsem pochopil, že rychle hraný jednoduchý jazyk nemám šanci se naučit, musel jsem zvládnout jinou metodu.
Dvojitý jazyk
Jedinou šanci jsem viděl při použití dvojitého jazyka. Zjistil jsem si, jak se asi tvoří, začal jsem ho doma trénovat, našel si svůj způsob, techniku a do dvou měsíců jsem ho s dobrým úspěchem v kapele používal. Celkem plnohodnotně co do kvality tónu v porovnání s jednoduchým jazykem. Už přes 10 let ho hraji, nikdo to nepoznal a nikomu to nevadí.
Jak na to? Buď se vyslovují hlásky "|t-k-t-k|" nebo "|ta-ka-ta-ka|" . Každý by si měl asi najít svůj způsob. Samozřejmě, vyslovení hlásky "-t-" používanou pro jednoduchý jazyk, nebudu prozatím komentovat. Největší problém bude asi výrazové vyslovení hlásky "-k-" , aby se i při ní jaksi pohnul plátek, aby to nezdržovalo a nevznikl při tom vrzavý tón. Je třeba jakoby mít klarinet stále pod tlakem vzduchu a ten pouze přerušovat před vyslovením již zmíněných hlásek.
Špatně je, když nástroj pod stálým tlakem vzduchu nemáte a fouknete do něj jen v okamžicích vyslovování hlásek - jako když foukáte do píšťalky. Za prvé, je nemožné zahrát tón na vyslovenou hlásku "-k-" a už vůbec není možné získat kvalitní tón. A za druhé by vás to strašně zdržovalo. To už by pak bylo výhodnější zůstat u jednoduchého jazyka.
Když kapela při polčíku (zase muzikantskej hantec - polčík je na dva a valčík na tři), nebo při osminkových lendlerech nasadí ostré tempo, tak zejména rychlého staccata dosáhnete
vyslovováním hlásek "|tak-tak-tak-tak|" . V tomto případě vlastně na jednu hlásku "-tak-" zahrajete dvě noty. Dá se tím dosáhnout větší tychlosti, než při vyslovování "|ta-ka-ta-ka|", protože chybějící samohláska "|-a|" za souhláskou "|-k|" nezdržuje, ovšem je to náročnější na nácvik a vyžaduje to větší soustředění. Samotná souhláska "|-k|" není ovšem tak znělá, než jako když se vyslovuje ve spojení "|-ka|" .
Mě osobně při ostrých tempech vyhovuje vyslovovat jakýsi "převrácený" dvojitý jazyk , (což je moje specialitka), který se vyslovuje s nejmenším odporem a celkem dost rychle, s vynaložením minima energie.
Vyslovuji ho: "|t-gd-gd-gd-g|d-gd-gd-gd-g|d-gd-gd-gd-g|" . Zde jsem zapsal tři takty po osminových notách, hraných v ostrém tempu, samozřejmě na čtyři. Důraz přirozeně kladu na těžkou dobu na souhlásku "-d-" na začátku nového taktu.
Čili, neměnil bych s jednoduchým jazykem, už se ho ani učit nebudu, stejně bych kýžené rychlosti nedosáhl a raději se soustředím v hudbě na jiné věci. V rychlých a svižných staccatech jsem tedy s dvojitým jazykem v pohodě, bez námahy.
Trojitý jazyk
Trojitý jazyk je pravděpodobně vhodné použít nejen na spojení 2x šestnáctina + osmina (nebo naopak), ale i na rychlé triolky, nebo na její násobek sextolky, nebo kombinací trojitého jazyka s dvojitým by se asi dalo použít na jiné kombinace -olek, např. kvintolek, septolek ve staccatu, atp. Zda to muzikanti používají, nevím, ale myslím si, že je to dobrý nápad tyto kombinace trojitého jazyka s dvojitým, vyzkoušet.
Z mé praxe vím, že někteří muzikanti si myslí, že trojitý jazyk se hraje vyslovováním hlásek
"|t-t-k- t-t-k- t-t-k- t-t-k|". Stačí trochu logiky a technického myšlení a každému musí ihned trknout, že tohle není trojitý jazyk, ale kombinace jednoduchého jazyka
"|t-t-|" a dvojitého "|-t-k|". Trojitý jazyk má za úkol ulehčit práci muzikantovi a ne mu ještě zkomplikovat situaci. Tzn. má za úkol eliminovat jednoduchý jazyk.
Nebo dále, že se trojitý jazyk hraje "|t-k-t- t-k-t- t-k-t- t-k-t|", což je zase kombinace dvojitého jazyka s jednoduchým, kde jednoduchý jazyk je hrán mezi jednotlivými dobami v taktu při vyslovování "|t- t|" vedle sebe.
Podle mého názoru, trojitý jazyk se hraje vyslovováním hlásek "|t-r-k- t-r-k- t-r-k- t-r-k|". Zde jde o problém ozevu tónu na hlásku "|-r-|". Tato hláska se dá totiž celkem dobře vyslovit, (pokud člověk neráčkuje).
Podle mého názoru, (už tuto frázi nepříjemně často opakuji), hláska "|-r-|" se celkem dobře vyslovuje na otevřené nástroje - lépe řečeno na nástroje, které se nevkládají dovnitř pusy a které se pouze opírají o rty zvenku (žestě, zobcové i příčné flauty, horny, fujary, atd) a zřejmě by to šlo dobře a rychle na tyto nástroje natrénovat. Jazyk v puse má prostor pro rozkmit a vyslovení "|-r-|".
Myslím si, že tuto hlásku je ale nemožné vyslovit na plátkové nástroje - tj. na ty, které se umísťují dovnitř pusy a nátisk se u nich vytváří ve směru svislém při stahování horní a dolní čelisti k sobě, (klarinet, saxík, hoboj, fagot). Zde jazyk v puse nemá prostor pro rozkmit, protože mu vadí hubička klarinetu nebo strojek hoboje v puse. Zejména však obličejové svaly, stahující při vytváření nátisku obě čelisti k sobě, velice omezují pohyblivost jazyka u jeho špičky při vytváření hlásky "|-r-|". Nevím, možná se mýlím.
Tyto názory jsou čistě moje, nejsou opsány z žádné literatury, (takováto literatura podle mě ani neexistuje), tak ať si z toho laskavý čtenář vybere sám, co chce.
Porovnání technik
tvoření jednoduchého, dvojitého a trojitého jazyka:
Vznik tónu jednoduchým jazykem - souhláska "t-" :
Jazykem, dotýkajícího se plátku v přední části pusy, uzavřu výstup proudu vzduchu z pusy ven. Výstup vzduchu otevřu odtrhnutím jazyka od plátku. Tím se vysloví souhláska "-t-" a z nástroje zazní tón, k jehož vytvoření dá impuls přímo jazyk, odtrhnutý od plátku a proudící vzduch.
Čili před vyslovením souhlásky "-t-" proud vzduchu v puse stojí, je zadržován v přední části pusy jazykem, přimknutým k plátku. Tón předtím, než vznikne a zazní (a uvede se do pohybu proud vzduchu), má tedy pevný opěrný bod v přední části pusy v jazyku na plátku.
Vznik tónu dvojitým jazykem - souhláska "-k-" :
Vzduch proudí v puse. Při tvorbě souhlásky "-k-" v krku se proud vzduchu z pusy ven zastavuje tentokrát, (nazvěme to obrazně), klapkou v krku. Jakmile klapku otevřu, vysloví se souhláska "-k-". Opět se uvede do pohybu sloupec vzduchu v puse, narazí do plátku a z nástroje zazní tón. K jeho vytvoření dá impuls "klapka" v krku, tentokrát nepřímo (tj. bez fyzického kontaktu orgánu v puse s plátkem) prostřednictvím nárazu sloupce vzduchu na plátek.
Tón předtím, než vznikne a zazní, má tedy rovněž pevný opěrný bod - a to v krku.
Rekapitulace: Tóny hrané dvojitým jazykem za vyslovování "|t-k-t-k|", mají opěrné body vpředu (jazyk na plátku) a vzadu (klapka v krku). Tóny tedy vznikají propouštěním vzduchu houpačkovitým způsobem "vpředu - vzadu - vpředu - vzadu".
Vznik tónu trojitým jazykem - souhláska "-r-" :
Zde je změna při vzniku tónu na rozdíl od jednoduchého a dvojitého jazyka. Neplatí zde věta, že "před vznikem tónu proud vzduchu v puse stojí (u jednoduchého), nebo se zastaví (u dvojitého)". Před vznikem tónu na hlásku "-r-" je sloupec vzduchu v pohybu - muzikant do nástroje stále fouká, čili počátek vzniku tónu nemá žádný pevný opěrný bod. Tón vznikne v nástroji pouze rozvlněním vháněného proudu vzduchu vyslovením souhlásky "-r-". Tato souhláska vzniká někde v puse, vytvářená jazykem.
Čili k houpačce dvojitého jazyka přidám souhlásku "-r-", čímž vznikne nová houpačka "|t-r-k- t-r-k- t-r-k- t-r-k|".
A teď trochu spekulací: Možná by bylo zajímavé, (podnět pro žesťaře), zda by bylo reálné
rychle vyslovovat "|trk trk trk trk|" a tím dosáhnout velice ostrého tempa. Jelikož jsou to tři souhlásky v jednom slově a ta slova vyslovuji rychle za sebou, dost to brzdí a možná to na pohodlné hraní velkou rychlostí nebude. Snad by bylo v tomto případě
lepší použít "|trak trak trak trak|" a nebo ještě lépe "|trka trka trka trka|", čímž by se "-k-" stalo znělejší. Když se to vezme kolem a kolem, spíš je to otázka dobrých nervů a vypadá to také na pravděpodobné zasukování jazyka.
Zrovna dnes (23.10.03), na ČT 2, v pořadu "Ti nejlepší z klasiky", soudím dle poslechu ozevu tónů, že trumpetista použil trojitý jazyk způsobem "|t-g-r|". Myslím, že tato posledně jmenovaná varianta je asi nejideálnější varianta trojitého jazyka ze všech, o kterých jsem zde psal.
Pár slov o plátku
Správný plátek dle mého názoru má být tvrdý, sklovitý, tenký, ne tlustý, jeho hmota nesmí být houbovitá, jeho povrch nesmí být semišovitý a hrubý - drsný (protože pak není pružný), ale měl by být přirozeně hladký, jako po oškrábání, nesmí být pokryt vrstvou slizu ze slin, jinak není tak pružný a sjíždí po něm nátisk. Spodní ret na něm nemá opěru a klouže po něm, čili hubička nedrží v puse, klarinet vypadává z pusy. Překonáváním těchto problémů si zbytečně unavujeme nátisk, špatně se pracuje s intonací a rozptyluje se soustředěnost.
Povrch plátku po hře pokud možno omyji pod tekoucí vodou od vrstvičky slizu, je potřeba použít prsty ke stírání. Popř. na začátku hry po pár odehraných kouscích tuto již zvlhčenou starou vrstvičku, (když zapomenu po předchozí hře omýt), odškrábnu speciálním ostrým nožíkem s maximální opatrností na hmotu dřeva, abych nezměnil jeho vlastnosti. Přílišný úbytek dřeva z plátku oškrábáním by mohl způsobit, že horní tóny klarinetu budou nízko, nebo že se tón vůbec neozve, protože při pokusu doladit ho nátiskem se moc oškrabaný plátek na vrchních tónech přilepí k hubičce.
Po hře umytý plátek otřu z obou stran o košili, zasunu ho do speciálního zásobníčku (na 2 nebo 4 ks), kde si plátek mezitím, než bude další hra, odpočine a trochu si srovná záda.
Na kšeftech nepiji pivo, protože mě při něm povoluje nátisk a jsem na některých tónech nízko. Dám si je až tak dvě hodiny před koncem, to už je vše v pohodě, protože nátisk už je tak "zajetej", že už ho ani pivo nerozhodí. Když má být konec, říkáme v hantecu, že "už jde na našu". Naopak nátisk mě velice zpevňuje červené víno, ale pozor! Ne ledajaké, které se běžně všude nabízí. Musí být trpké. Potom nátisk drží, hraje to samo a po zkončení máte ze hry slavnostní pocit.
Jednoduchý jazyk
Dvojitý jazyk
Trojitý jazyk
Porovnání technik tvoření jednoduchého, dvojitého a trojitého jazyka
Plátek na klarinet