Ale já, co se čistě hudby týče, jsem rebel a budu do toho rejpat, ať se to komu líbí, nebo ne.
Ne všichni jsou schopni zahrát ihned z fleku nějakou písničku zpaměti, když to po nich žádáte, někdy ani ne třeba v základní stupnici C-dur. I když tu píseň po melodické stránce třeba znají. A ještě méně příznivá situace nastane, když např. stárci o hodech o přestávce začnou v kroužku zpívat nějakou lidovou písničku, kterou samozřejmě náhodně nasadí třeba ve stupnici Des-dur. A nyní, muzikante, ukaž svoje schopnosti a přidej se k nim!
Nejdříve musíš zjistit za pomoci tonálního cítění a projetím po klapkách svého nástroje - (pokud nemáš absolutní sluch, ale máš dobrý relativní) - stupnici, ve které to stárci zpívají. Oni se nepřizpůsobí tobě, ty se musíš přizpůsobit jim!! A až zjistíš, že to zpívají např. v již jmenované stupnici Des-dur, tak je doprovázej, v prvním nebo v druhém hlase melodie. (Třetí hlas nemusíš, to už je opravdu náročné na makovici při interaktivním způsobu myšlení).
A uvědom si, že oni nejsou školení zpěváci a během jedné písničky tato skupinka třeba 3x změní tóniku, aniž si to uvědomí. A pokud jsi, muzikante, frajer, tak na tohle všechno dokážeš ihned reagovat. A dobře reagovat!! A přitom ani nemusíš být po technické stránce dokonalý tak, jak jsem o tom psal v úvodu tohoto článku.
O co jde? Jde o muzikálnost, kterou máš v sobě a jde o harmonii, které rozumíš a slyšíš uvnitř ve své hlavě vnitřním sluchem. To je podstata tvořivé muzikálnosti, to je ta primární záležitost. Hudební nástroj, který držíš v ruce, to už je jenom ta nepodstatná, vedlejší věc. Na něj pouze mačkej prsty to, co tvá kebule vymyslí. Čili hudbu nech vznikat pouze a jen pouze ve své hlavě. Tam ji tvoř a tam ji i poslouchej. Ne ušima, ty jsou pro zrod nové hudby nepotřebné, ale vnitřním sluchem. To, co navenek ušima slyšíš znít ze svého hudebního nástroje, to už pouze pro kontrolu zpětně srovnávej, přizpůsobuj a koriguj s tím, co vytváříš a slyšíš ve své hlavě.
KONEC TÉTO STRÁNKY
Váš mozek tedy budete učit hudebně myslet, tvořit, analyzovat hudbu. V žádném případě ho nebudete učit pamatovat si hudbu mechanicky.
2) Aby jste si - prozatím a pro začátek navenek - ověřovali hudební myšlenky, které váš mozek vytvoří, tak budete používat tyto nástroje:
a) Jako první pomocný hudební nástroj bude váš vlastní zpěv. Ten jediný a bez jakéhokoliv jiného nežádoucího ovlivnění zvenčí intonačně kvalitativně převede (transformuje) vaše myšlenky do "hmatatelné" podoby zpěvu, přičemž stále - od okamžiku začátku přemýšlení až do okamžiku zaznění tónu v podobě zpěvu a jeho vnímání ušima - je zachována kontinuita aktivního myšlení.
Pokud by jste se zpěv z nějakých důvodů snažili nahradit nějakým fyzickým hudebním nástrojem, způsob vašeho myšlení, ať už chcete nebo ne se změní a místo, aby vaše myšlení bylo aktivní, začne fungovat pouze jako pasívní příjimač hudby.
b) Pro zachycení a zpětnou kontrolu těchto vašich myšlenek "zhmotnělých" do zpěvu budete používat vlastní uši.
3) Dále si vezmete k dispozici druhý pomocný hudební nástroj, který bude jako pasívní hudební nástroj plnit funkci pouze nakalibrovaného etalonu, podle kterého budete srovnávat a korigovat intonaci (ladění) vašeho zpěvu - aktivního hudebního nástroje. Tímto druhým pomocným nástrojem bude nějaký skutečný, fyzický hudební nástroj , na který hrajete. (Pokud to bude např. rozladěná kytara, tak se snaha mine účinkem).
KONEC TÉTO STRÁNKY
Až budete mít vycvičený vnitřní hudební sluch a harmonii, vypustíte z tohoto procesu tvoření hudby pomocné druhořadé nástroje - tzn. hlas a uši. (A samozřejmě fyzický hudební nástroj). KONEC TÉTO STRÁNKY
Koloběh myšlenek tedy bude takový, že jedna část mozku vymyslí hudbu, ale tyto myšlenky vůbec neopustí hlavu. Zůstanou uvnitř hlavy a přímo budou zavedeny do druhé části mozku - do příjmové, která z nich dokáže vytvořit vjem, který vy uslyšíte jako hudbu.
Uši budou už zbytečná součást. Pokud náhodou ohluchnete, třeba jako Bedřich Smetana, vůbec vám to nebude vadit, protože hudbu, kterou vytvoříte ve své hlavě, podle vašich muzikálních schopností stejně uslyšíte více či méně v plné kráse vnitřním sluchem a pokud budete znát noty, můžete působit jako hudební skladatel nebo aranžér. Ovšem s kapelou už si asi nikdy nezahrajete, zejména když nebude mít dirigenta.