Chcete-li časem umět improvizovat v různých tóninách (třeba ve všech 12-ti tóninách), je potřeba mít nabiflovány zpaměti tyto šablony kvintakordů, (dur - moll, v řádcích vodorovně), aby jste se o ně mohli při improvizaci opírat a věděli, na kterou klapku hudebního nástroje "hrábnout", ještě než vám z nástroje zazní následující tón.
| AKORD: | DUR: | MOLL: |
|---|---|---|
| Fis: | Fis - Ais - Cis | Fis - A - Cis |
| H: | H - Dis - Fis | H - D - Fis |
| E: | E - Gis - H | E - G - H |
| A: | A - Cis - E | A - C - E |
| D: | D - Fis - A | D - F - A |
| G: | G - H - D | G - B - D |
| C: | C - E - G | C - Es - G |
| F: | F - A - C | F - As - C |
| B: | B - D - F | B - Des - F |
| Es: | Es - G - B | Es - Ges - B |
| As: | As - C - Es | As - Ces - Es |
| Des: | Des - F - As | Des - Fes - As |
| Ges: | Ges - B - Des | Ges - Heses - Des |
KONEC TÉTO STRÁNKY
Tóny těchto durových (mollových) kvintakordů (v řádcích vodorovně) musíte mít tak zažité, aby jste jednou, až budete improvizovat nebo hrát zpaměti v nějaké tónině, nad těmito tóny vůbec nemuseli přemýšlet a znát je tak, jako znáte svoje jméno. Protože budete v tu chvíli "od nich potřebovat pomoc". Budete se potřebovat o tyto tóny kvintakordů rychle, "mechanicky" a "bez přemýšlení" opřít jako o základní kostru, protože váš mozek bude muset aktivně řešit úplně jiné věci, týkající se vlastní tvořivosti, až se vám bude z hlavy kouřit a nebude mít v daný okamžik čas ani kapacitu zbytečně plýtvat svoji energii nad takovýmito "hloupostmi" - chci říci nad základními mechanickými znalostmi.
Pokud budete ovládat jenom tóny kvintakordů F-dur, C-dur a G-dur, budete teoreticky schopni improvizovat pouze v tónině C-dur, což je na muzikanta improvizátora dost málo.
Pokud budete dokonale znát tóny všech 12-ti durových (mollových) kvintakordů, (netvrdím, že je to všechno, co by zaručeně vedlo k dokonalému úspěchu), bude to ten správný podklad k tomu, aby jste ve spojení s hudebním nadáním, které ve Vás je, byli schopni improvizovat nebo hrát zpaměti v jakékoliv tónině a nepřekvapí vás ani stárci na hodech, kteří o přestávce začnou zpívat v náhodně nasazené tónině nějakou písničku.
Třeba se někteří z vás tyto akordy přece jenom začnou mechanicky učit zpaměti. Pak doporučuji, aby jste si při tom představovali klapky, struny, obecně hmaty na vašem hudebním nástroji. Vizuální představivost se dobře doplňuje s mechanickým učením a vše je potom rychlejší a efektivnější. A dále, aby jste připojili i zvukovou stránku - aby jste si akordy třeba zpívali a poslouchali jejich zvuk. (Není potřeba zpívat každý akord od absolutní výšky jeho základního tónu. Důležité je pouze to, aby jste si zazpívali durový akord. Základní tón postačí brát pouze v relativním pojetí).
Komu se nechce učit názvy tónů v akordech a noty, musí si vymyslet jinou metodu, založenou třeba na vizuelní představivosti hmatů spojenou s konkrétními zvuky. Ale pokud chce dosáhnout určité úrovně schopností improvizace nebo hry z pytla, v libovolné tónině, řízené vlastní hlavou, svojí muzikálností a nechce omezit stupeň svých improvizačních schopností na způsob "spoléhám pouze na prsty" a pak už jenom s napětím trne, jaké náhodné nevhodné zvuky se mu z nástroje zase ozvou, této počáteční pracnosti stejně neujde. Vymýšlení jiných metod, jak dokonale a s jistotou improvizovat nebo hrát zpaměti, kterými bych chtěl obejít klasické vzdělání - znalost not atd., ulehčení problému stejně nepřinese, spíše naopak. Važme si možnosti vše pojmenovat nebo umět zapsat. Lehčeji se s tím pracuje a nemusíme pak při tvoření mlžit a vařit z vody.
Tohle chce hlavně časový prostor pro možnost průběžného opakování této nezáživné kapitoly, tak ten čas neztrácejte a pusťte se do toho.
Charlie